No každý máme nějaké zájmy a já mimo jiné i psaní prózy. Píšu hlavně o problémech mládeže. No ale napíšu cokoliv. Baví mě to a mám neskutečné možnosti, co se týče fantazie. No nic, to by bylo pár slov k úvodu a asi začnu...
Komentáře
Přehled komentářů
Návštěva v nemocnici
Jak jsme se domluvili, tak taky uděláme. Včera jsme si po cestě ze školy vyhlédli objekty naší omluvy tak jsme je hned zašli koupit, dneska po škole. Milan na chodbě uvidí procesí 9.B a pozdraví nás jenom letmo. ,,Ahoj Barčo, „řekne mi, když se od ostatních odpojím a stanu mu tváří v tvář. ,,Ahoj Milane.“ Jsem originální až to bolí. ,,Jsem slyšel co se stalo Jiráskové, co jste vyváděli?“
,,My? Mirek a to už byla pro ní poslední kapka.“
,,To je mi líto.“
,,Jo to mě taky. Ale říkej jim něco.“
,,Nedá se to. Máme svojí hlavu.“
,,Jo? A kde?“ řehtám se. ,,No na…“ pochopí vtip a směje se se mnou. ,,Ty mrško, že tě dostanu?“
,,Kdepak.“ Zaběhnu do třídy 9.B, kde Milanovi zatarasí cestu Jana s Filipem. ,,Chráněné území,“ řehtá se Jirka.
Před nemocnicí se zastavíme. ,,Nemůžeme tam celá třída, to byl pro ní šok,“ pozastaví se nad nápadem Jitka. ,,Tak alespoň tři. Tomu nejlépe způsobilý. Bára, Jana a Filip, my počkáme tady.“ Že já si to nemyslela, vždycky to odneseme my tři jakožto zdravé jádro třídy. Na informace se zajde zeptat Filip. ,,Tak holky, osmé patro, pokoj číslo osm.“ Vyjekneme s Janou smíchy a Filip nechápe proč. ,,Jde ty osmičky otočit?“ řehtá se Jana. Teď to Filipovi docvakne. ,,Teda vy jste ale vtipné dámy, kdo by to do vás řekl.“ Před pokojem vrazím Filipovi do ruky kytku a sama vezmu bonboniéru. Janča se nadechne a zaklepe.
,,Dobrý den paní učitelko,“ pozdravíme tu osůbku co na půl sedí na posteli. ,,Ahoj Báro, Filipe Jano, to jste hodní. Posaďte se.“
,,No my jsme vyslanci celé třídy. Tohle je pro vás.“
,,Děkuji, to je od vás milé.“ Teprve teď se nám opováží podívat do tváře. ,,Končím děti. Teda mládeži.“
,,Tady?“
,,Ne Filipe, na škole.“
,,Paní učitelko, my vás máme rádi.“
,,O to nejde Barunko. Moje maminka vždycky říkala, hlavně se nestaň učitelko, nebudeš mít na to nervy.“
,,Zvládla jste i horší třídy ne?“
,,To sice ano Janičko ale cítím, že už je konec. Skončím stejně s vámi bando.“ Vyjdeme z nemocnice podobni robotům. ,,Je konec,“ povzdechne si Janča. ,,Za to může Mirek,“ naštve se Filip. ,,Ne Filipe, za to může každičký jeden z nás.“
,,Jak to myslíš Báro?“
,,Tak jak to říkám.“
,,Chceš říct, že kdybychom se nechovali jak puberťáci mohla s námi ještě Jirásková být?“
,,Oceňuji tvůj postřeh Filipe.“
,,Tak co?“ zajímá Erika. ,,Máme smůlu bando, Jirásková končí.“
,,Jak jako končí?“
,,Tak jak to říkám.“
,,To jako dá výpověď?“
,,Trefa Tome.“
,,Jdeme zapít naší milovanou třídí,“ raduje se Mirek. ,,Co je?“ zarazí se, když po něm hodíme vyčítavý pohled. ,,Nezdá se ti, že jsi sobec?!“ vyštěkne po něm Renata. ,,Proč?“
,,Kvůli tobě je v nemocnici,“ připomenu mu. ,,A co jako?“ Všichni zvedneme oči v sloup, ten kluk je nemožný. ,,Si běž ale my jdeme domů ne?“ otočí se na nás Hynek.
DOTEKY LÁSKY
(Andel_Pane, 22. 1. 2008 17:44)
Jirásková v nemocnici
Norbert zaleze do pokoje. ,,Barboro, musíme si promluvit.“
,,Já vím tati, je mi to líto.“
,,Co je ti líto?“ nechápe. ,,To co se stalo před školou.“
,,To ti holčičko, nemusí být líto. Láska je láska a já ti ho zakazovat nebudu. Vypadal na slušného kluka.“
,,Díky tati.“
,,Ale je rozumné si najít kluka stejného věku?“
,,Kam tím míříš?“
,,Tihle kluci experimentují, střídají holky jak ponožky, protože jsou ještě hloupí a neví co je to skutečná láska.“
,,Ale tati..“
,,Žádné ale Báro, až se s tebou rozejde nechoď za mnou brečet.“ A zavře za sebou dveře. Howk jak by řekl Vinetou.
Na vybetonovaným plácku před školou se řadí všichni pilní žáčci co čekají až budou vpuštěni do ústavu vědění. Zahlédnu mezi nimi svoje přátele a proderu se k nim. ,,Ahoj Barčo,“ pozdraví mě Jana s Filipem. ,,Ahoj Barunko,“ řekne mi krásně Milan a připojí pusu. Pak se ty dveře konečně otevřou. ,,Dobrý den paní učitelko, „zdravíme paní učitelku Urbanovou, která má dozor, abychom se do třídy necourali v botách. ,,Dobrý den,“ pozdraví nás ta za to Jirásková v zeměpise nám na pozdrav nezabučí. ,,Je v přechodu,“ poznamená Vojta a my vybuchneme smíchy. ,,Dost!“ zařve div nespadnu ze židle. ,,Něco málo si zopakujeme na orientaci na mapě samozřejmě, že ne na známky. Eriku.“ Erik se zvedne a přejde k tabuli. My ostatní si ulevíme, že nás podobné neštěstí nepotkalo.
Ve tři si mě vyzvedne Milan a procházíme se po městě a je nám spolu krásně, líbáme se, dovádíme jako malý, v parčíku mě Milan strhne k sobě. ,,Pojď sem holka jedna neposlušná.“
,,Nepůjdu,“ vypláznu na něj koketně jazyk. ,,Ale půjdeš,“ vyhrabe se na nohy, dožene mě a povalí mě do trávy. ,,Teď tě zulíbám k smrti.“
,,Už se těším.“
Jirásková si to přikvačí na přírodopis s mírně nakrknutým výrazem. ,,Nechtějte mě bando naštvat v Áčku se jim to už povedlo.“ Vida,“ podíváme se po sobě, áčanům se povedlo vyšroubovat Jiráskovou. ,,Učitelka nám pustí nějaký dokument o zvířatech. Stejně ho většina třídy nevnímá. Adam s Erikem mastí karty, já s Janou listujeme v časopise, Filip se baví s Tomem. Renča s Vendy se přou o stíny, Martin louská sudoku, Danča pro změnu křížovku. Rána, která se ozve ze zadních lavic nás nadzvedne. Mirek slítl ze žídle. ,,Miroslave, už vás mám plný zuby všech. Když vás to nezajímá, tak dělejte alespoň něco potichlého…“ Jirásková chce pokračovat ale chytne se za srdce. ,,To vypadá na infarkt,“ chytne se Pavla. ,Říkala, že jí přivedeme do hrobu ale, tohle fakt ne.“ Vystartuji. ,,Zavolejte někdo sanitku.“ Filip se toho pustí. ,,Barčo, běž napustit vodu. Já to zvládnu,“ vyžene mě Pavla, co se hlásila na zdrávku, poslechnu jí.
Sotva třídní odvezou obořím se s holkami a Filipem na kluky. ,,Vidíte co děláte? Sice říkala, že jí přivedeme do hrobu ale jistě to nemyslela doslova nebo si vy paka myslíte, že jo?“
,,Tak promiň Baruško, že dýcháme.“
,,Kluci, to se na mě nezlobte ale tohle je konec.“
,,Můžeme něco udělat?“ zajímá Mirka. ,,Nejlepší bude, když se složíme na nějakou kytku a bonboniéru,“ napadne Renču, což nám přijde jako nejlepší nápad.
Norbert na mě s vyděšeným výrazem čeká před školou. ,,Ahoj Norberte, co je?“
,,Byla tu sanitka. Koho odvezli?“
,,Naší třídní Hanu Jiráskovou.“
,,Proč?“
,,Kvůli infarktu.“ Norbert pokývá hlavou na srozuměnou hlavou
DOTEKY LÁSKY
(Andel_Pane, 21. 1. 2008 16:34)
Šťastně ukončený výlet
Balíme si a s plnou polní podupáváme u autobusu a čekáme na naše drahé učitelky. ,,Už jdou babice,“ ozve se Ota a my se rozřehtáme. ,,Je vidět, že poslední den výletu prožíváte s úsměvy na tváři,“ raduje se naivně Jirásková. ,,To víte paní učitelko, my se děsně těšíme do lavic,“ připojí se Roman z céčka a teprve teď to Jiráskové docvakne. ,,Vy bando jedna nevycválaná!“ rozzlobí se. ,,Sranda musí být i kdyby na chleba nebylo,“ opovážím se projevit. ,,Barboro, ty jsi se nám v devítce taky pěkně vybarvila.“
,,To já ne.“ Jirásková s Urbanovou si mě přeměří. ,,To puberta.“ Spolužáci i céčáci se rozesmějí a v našem smíchu zanikne Jiráskové poznámka, jaká jsme nevychovaná třída-
Na Rožmberku si počkáme na naší prohlídku a mezitím se vyfotíme u slona. Kluci na něj vysadí Jitku a ta sjede na veverka. ,,Au to pálí. Vy paka!“ Kluci se tlemí a Jitka pochopí, že oni to věděli. ,,Báro?“ na Milanovou gesto, kterým mě prosí o fotku přikývnu ale rozhodně nejsem tak naivní jako Jitunka a ke slonovi se jenom postavím. ,,Autogram až ve škole,“ zazubím se na něj. ,,To je lákavá nabídka.“
,,9.B a 9.C se připraví na prohlídku.“
,,Kam vlastně jeli áčani?“
,,Ty jeli na vodu. Ty končí v Krumlově. Tím pádem už tu byli.“
,,A jo vlastně,“ vzpomenu si. ,,Vyhodili je na Lenoře a pokračujte sami jo?“
,,Jasně Barčo, když to jsou paka a chtějí veslovat a pádlovat, tak ať si to užijí ne?“ Na to už neodpovím, jsme vpuštěni do hradu. U obrazu s Perchtou z Rožmberka čučíme do obrazu ale nápis nedokážeme rozluštit. ,,To je kravina,“ rozčiluje se Adam. ,,Myslíš hochu?“
,,Jo.“
,,Abys ses nedivil.“
No a pak už je čas se nalodit na autobus. Myslím, že budu žárlit, protože Milan si sedl vedle Jany. ,,Milane?“
,,Co je Filipe?“
,,Chceš si sednou na moje místo?“
,,Když mi to dovolíš.“
,,Nejen že ti to dovolím,já ti ho klidně přenechám.“
,,Díky.“
,,Nemusíš děkovat. Pro Barču, jsem schopný čehokoliv.“ Nejraději bych Filipa majzla něčím po hlavě. Milan mě vezme kolem ramen a já si svojí hlavu položím na jeho rameno, začne mě cuchat vlasy. Jsem neskonale šťastná, lepší výlet jsem si snad ani nemohla přát. Já Barbora Hronová jsem konečně objevila lásku.
,,Baruško,“ vrhne se ke mně Norbert, který na mě už čeká společně s tátou. ,,Ahoj tati, ahoj bráško.“
,,Ahoj Báro, Filipe, Jano a tebe neznám. Ty asi nejsi z Bářiny třídy.“
,,Milan Stehlík pane Hron, já jsem z 9.C.“
,,Těší mě Milane.“
,,I mě.“ Než se rozprchneme Milan si mě odchytne. ,,Máš skvělého tátu.“
,,Díky. Tak ahoj zítra.“
,,To je všechno?“ zeptá se naoko zklamaně. ,,Ne.“ Políbím ho. ,,To je lepší,“ pousměje se a oplatí mi. Všichni v tu chvíli zůstanou stát jako opaření. ,,Tati, co to tam dělají?“
,,Nekoukej se Norberte, na to máš ještě dost času.“
,,Hronová, Stehlíku co to má znamenat?“ vyvádí Jirásková, Urbanová je z toho na větvi. ,,Bára a Milan! Bára a Milan!“ Skandují spolužáci. Teprve poté se s Milanem od sebe oddělíme a rozloučíme se.
DOTEKY LÁSKY
(Andel_pane, 20. 1. 2008 16:38)
Večerní chvíle pro dva
K většímu táboráčku donese Soňa z céčka kytaru a prozpěvujeme až se hory zelenají, projíždím si očima spolužáky i céčky a čím dál tím víc si uvědomuji, že je za necelý měsíc ztratím. Třeba Filipa, toho kluka co nikdy nezklame, Moniku co se vždycky postavila za správnou věc, Jirku s Jitkou co nikdy nezkazili žádnou srandu i ta puťka Dominika co vždycky seděla v lavici jako ten největší oukropeček a co víc budou my chybět ty krávy Věrka, Míša, Daniela, Karolína a Simča. ,,Báro?“ osloví mě třídní. ,,Ano paní učitelko?“
,,Došla by jsi k nám na chatku pro paní kolegyni Urbanovou?“
,,Samozřejmě.“ A k nic nechápajícím spolužákům hodím pohled nechápu to. Zaklepu na chatku číslo 1. ,,Dále.“
,,Paní učitelko, prý máte jít k ohni.“
,,Já už jdu Barboro. Vyřiď Hance, že tam budu za chvilku.“
,,Za chvíli je tady.“ Dívám se do plamenů, když v tom ucítím na sobě něčí pohled, zvednu oči a ty moje se setkají s Milanovými, chci ucuknout ale ty oči mi něco signalizují nedokážu vyčíst co. Pak se Milan zvedne a přijde ke mně, v první chvíli se leknu. ,,Nešla by ses projít?“
,,Šla,“ svolím a zvednu se od ohně a zamířím s Milanem do vlahé noci. ,,Kam si myslíte, že jdete?“ začne vyšilovat Jirásková. ,,Klid paní učitelko, ona ho jenom doprovází na záchod. On by se tam jinak bál,“ tlemí se Filip a já mám sto chutí mu dát do nosu. ,,Rýsy, už mám těch vašich blbých vtipů dost.“
,,Však už se jich brzy zbavíte.“
,,Báro, já..“ začne Milan. ,,Co je Milane?“
,,Zamiloval jsem se. Jsi krásná.“
,,Je to vzájemné Milane, kdy jsi to zjistil?“
,,Už v autobuse. Ale teprve na přehradě jsem pochopil, že je to vzájemné.“ Milan se ke mně nachýlí a políbíme se, je to nečekané ale vzájemné. I když uvažuji jak jsem se mohla zamilovat do stejně starého kluka ale je to tím, co jsem říkala Filipovi, že na věku nezáleží, důležité je jako to cítí ten druhý. ,,Jsi nádherná, proč jsem s toho nikdy nevšiml?“
,,Protože jsme nikdy nebyli spolu ve třídě a rivality mezi třídami jsou přece vzájemné ne?“
,,To máš pravdu. To už nikdy nebude. Slibuji.“
,,Možná proto, že končíme a pár z nás se dostane na stejnou školu. Ne-li do stejné třídy.“
,,Nebyli jste na tom záchodě nějak dlouho?“ přivítá nás Jirásková, sotva se vrátíme, všemi kolem ohně projede napětí. ,,Kdepak,“ zavrtí hlavou Milan a já mám srdce až v krku, rozlít si to s Jiráskovou se nevyplácí je schopná nám napařit dvojky z chování. ,,Jak to že ne Milane Stehlíku? Já tu za vás odpovídám, co kdyby se vám něco stalo?“
,,Dobře byli jsme,“ začnu a zraky všech se na mě stočí a ty Milanovi mě prosí ať nic neprozradím. ,,V bufetu. Měli jsme ještě hlad a byla tam fronta.“ Milanovi se viditelně uleví. ,,No dobře Hronová ale příště mi to laskavě nahlásíte.“
,,Samozřejmě.“
,,To je režim jak na vojně,“ řehtá se Jana před usnutím. ,,Barčo, stejně by mě zajímalo, kde a co jste s Milanem dělali.“
,,Tamto ne to bylo pro Jiráskovou dost silné kafe.“
,,To jo,“ směje se Monča. Nechám ty drny ať drbou dál a ponořím se do sladkého snění a že je opravdu sladké to vám snad nemusím říkat. Vidět mě nikdo jak se ze spaná usmívám, tak si budu myslet, že jsem blázen. No jsem blázen do Milana.
DOTEKY LÁSK
(Andel_Pane, 19. 1. 2008 14:20)
Dobrodružství na Lipně
Ráno po snídani nás naženou do autobusu a odvezou nás na Lipno. Věra s námi nepromluvila jediný slovo. Ne, že by nám to chybělo, my se umíme zabavit i bez ní. ,,Báro?“ osloví mě Milan. ,,Jo?“ otočím se na Mílu. ,,U vás v síťce jsem si všiml toho motoristického časopisu. Mohl bych si ho půjčit?“
,,Ten není můj. Zeptej se Filipa,“ pousměji se. ,,Filipe?“
,,Jasně,“ přihraje mu Filip časopis. ,,Báro, neblázni vždyť je stejně starý.“
,,Na věku nezáleží.“
Vyženou nás z autobusu a my se vydáme na přehradu. ,,To je ostrá turbína,“ řehtá se Radim z céčka. ,,Jo?“ přiběhne k němu náš David a už dolojí z batohů foťáky, aby se mohli u té nádhery vyfotit. ,,Jani, vyfotíš nás. Prosím,“ prosí David.“
,,Proč ne.“
,,Milane?“
,,Jo,“ přijde foťák od Radima.
Ne, že by v nás měli učitelky takovou důvěru ale dají nám rozchod, ať se po přehradě projdeme sami. Fascinuje mě ta krásně modrá voda, zaslechnu nějakého pětiletého chlapečka jak říká. ,,Hele tati moře,“ chce se mi smát ale je jeho věku bych podobnou botu udělala taky. To není moře Vojtíšku, to je jenom hodně vody ale sladký.“
,,Můžeš si předtavit, že je to moře plný mořských ryb a jiným potvor,“ozve za mnou. Otočím se. ,,Ahoj Milane.“
,,Ahoj Báro, copak tady tak sama? Myslel, jsem že chodíš s Filipem a Janou.“
,,Taky, že jo. Ale oni mi někam utekli.“
,,Můžu ti je pomoct najít?“
,,Budu ráda.“
Kráčíme s Milanem po přehradě a mlčíme. ,,Nebylo fajn mít tu moře?“
,,Bylo ale vymřel by cestovní ruch.“
,,Zajímá tě cestovní ruch?“ chytím se. ,,No rád bych někam do cestovní kanceláře.“
,,To je pěkný sen. Co teda budeš dělat po základce?“
,,Gympl všeobecný a ty?“
,,Fakt? Snad ne taky Fráni Šrámka?“
,,Neříkej, že jsi se tam hlásila taky.“
,,Hlásila. S Janou, Filip míří výš ten jde na ekonomku.“
,,Škoda co? Taková dobrá parta jste byli celých devět let a teď konec.“
,,Co se dá dělat.“
,,Nic.“
,,Báro, Milane tady jsme.“ Všimne si nás Janča. ,,Ahoj vy dva koukám, že jste Barče, zdrhnuli.“
,,To my schválně,“ zamrká na mě Filip. ,,Jak to?“ nechápe Milan. ,,Aby nás nerušili,“ řehtám se. ,, Při čem?“
,,Při konverzaci,“ pomůže mu Jana. ,,Jo aha,“ docvakne mu to konečně. ,,Barčo, ty tajnůstkářko. Dělat kvůli tomu takový divadlo, tos to nemohla říct rovnou?“
,,Nevěděla jsem jak.“
,,Mládeži, neráčili by jste do vozu?“ přeruší nás v nejlepším Jirásková. ,,Ráčili paní učitelko,“ zazubí se Milan. ,,No proto Milane.“
DOTEKY LÁSKY
(Andel_Pane, 18. 1. 2008 16:00)
Autobus nás vysype u kempu Vyšší Brod, přímo naproti klášteru, který máme přímo před nosem. ,,S ubytováním si pospěšte. Je po čtyřech. Kdyby byl nějaký problém, jsme v chatce číslo jedna.“ Já a Jana a ještě potřebujeme někoho do party. Mirka s Anetou se nabídly, že s námi budou bydlet. ,,Jasný holky, jen pojďte dál,“ pozve je Janča do útulné chatičky. Sotva se jakž takž ubytujeme už nás Jirásková s Urbanovou tahají ven. Abychom se celý nadšený mohli jít podívat na nějaký klášter. ,,Jdeme paní učitelku. Celá nakřivo,“ ozve se kluk na konci skupiny. ,,Milan. Ten aby něco nezahlásil viď Mílo.“
,,Vždyť mě znáte.“ Podívám se do tváře toho Milana a zarazím se, div do mě Filip nevrazí. ,,Kam koukáš?“ A natočí se mým směrem. ,,Tobě ten cečák uchvátil?“nepatrně přikývnu. ,,Neblázni Barčo, vždyť je to blbec.“ Možná blbec a přitom je tak přitažlivý a vtipný.“
Jak my tak průvodce je nadšený, že musí mít kolem padesáti dětí a k tomu dva učitelské dozory. ,,Hanko, nepomohla by sis vzít půlku a já půlku?“
,,Klidně,“ souhlasí jeho kolegyně. Učitelky nás mezitím rozdělí na dvě skupinky. Milana šouply k nám. A my otrávení vejdeme do kláštera. Průvodkyně to nejspíš zpozoruje a snaží se, abychom jejímu výkladu přišli na chuť.Ne, že bych byla zapálená do historie to ne ale přesto na mě zanechá stopu sice malou ale zanechá. Jak jsem si mohla všimnout Milan na mě visel pohledem.
Nedbáme varování a hurá do vody. No, že by to bylo něco úchvatného to není. Raději si s ostatními pinknu volejbal. Věřino pištění je slyšet i na malé hřišťátko. ,,Asi té krávě, půjdu přidusit kyslík,“ napadne Zuzku a my její forek odměníme smíchem, sice mi Věrka taky leze krkem ale takový ujetý nápady nemívám. Věruška projde kolem nás a my holky si jí nenávistně změříme. ,,Věro,“ zavolám na ní. ,,Jo Báro?“
,,Můžu tě o něco požádat?“
,,Jasně.“
,,Příště tolik neječ. Ještě si bude Jirásková myslet, že ti nikdo ubližuje.“
,,Těsně vedle Barčo,“tlemí se Igor z céčka. ,,Ne?“ zeptám se zklamaně. ,,To tvoje bylo dobrý a já mám lepší. ,,Kvičí jak špatně trefený prase.“ Smíchy si kecnu do mokré trávy, Věrka se urazí a odkráčí a s holkami dá hlavy dohromady. Pomlouvají kačeny no a co? Je mi do nich buřt.
DOTEKY LÁSKY
(Andel_Pane, 18. 1. 2008 16:00)
Odjezd na výlet
Olizujeme se s Norbertem až za ušima. ,,Takový večeře bych brala pořád.“
,,Však já je zase někdy udělám,“ ujistíme mě taťka. ,,Hlavně si pořádně sbal.“
,,Tati, nejsem malá,“ ohradím se na oko dotčeně. ,,Já vím Báro, já to myslet ve srandě.“
Nacpu do batohu to nejdůležitější, tedy to co považuji za důležité. A zalezu si k televizi, stejně jako ti moji chlapi. ,,Připravená?“
,,V rámci možností.“
Přicházím na nástup a hrkne ve mně. My jedeme s 9.C? ,,Ahoj Baru, co ten výraz?“ břinkne mě do zad Filip. ,,Jsem jen netušila, že jedeme s céčkem.“
,,Šok viď?“
,,Velký. Tys o tom taky nevěděl?“
,,Ne.“ Ale to už dojde i naše třídní Jirásková. ,,Jsme tu všichni?“ začne rutinní otázkou. ,,Od nás nejede jen Hron a Stránská.“ Odpoví třídní céčka Urbanová. ,,A od nás Kunderová nemám pravdu?“
,,Máte,“ přisvědčí Johana. To už ale nás nažene do autobusu. ,,Já si s tebou sednu až pojedeme domů,“ navrhne Filip a já souhlasím. Urbanová vytáhne ošmatané desky a začne předčítat. Teprve pak nastoupí naše. ,,Novotná Barbora.“
,,Zde!“ Teprve, když udělají prezentaci, můžeme konečně vyrazit na cestu Řidič je z nás na nervy. ,,Neřvěte! Jste jak malý.“ Pomáhá mu ochotně Jirásková. Musíme křičet, protože jeden vedle druhého sedět nemůžeme, to dá logiku a krom toho naše trojka k tomu nepatří.
DOTEKY LÁSKY
(Andel_Pane, 17. 1. 2008 16:33)
Bára končí povinnou školní docházku a čekají jí dva nejkrásnější měsíce. Než ale tyhle všemi očekávané měsíce přijdou, stanou se neočekávané věci. Na výletě se Bára zamiluje do Milana se sousední devítky, kamarádi Filip a Jana se jim snaží pomoci z krkolomných situací a snaží se dostat z dohledu všudypřítomné Jiráskové. O tom, že to nebude ledajaký školní výlet se přesvědčíte zde…
Přípravy na odjezd
Vstanu ani na Norberta nečekám a vypálím do školy. Ne, že by mi brácha nějak vadil ale potřebuji být alespoň chvíli sama. Až na to, že ten malý skrček mě dožene před panelákem. ,,Barčo, proč jsi na mě nepočkala?“
,,Promiň Norberte, už se to nestane,“ ujistím ho. Kráčíme do školy mlčky. U spořitelny už na nás čeká Jana s Filipem. ,,Ahoj Baru, ahoj Norberte,“ zdraví nás oba. ,,Ahoj Jani, ahoj Filipe,“ oplatíme jim stejně. ,,Norberte, tak co těšíš se do školy?“ vyzvídá Jana. ,,Moc,“ přisvědčí a my se rozesmějeme. ,,Já bych se možná i nesmála, třeba nám vážně bude chybět,“ chytím se. ,,Baruško,“ pousměje se Filip.
Jirásková si to přikvačí na zeměpis v pětiminutovým zpožděním za to pro nás má úžasnou zprávu. ,,Takže bando, příští týden odjíždíme na ten slibovaný výlet.“ Všichni se zaradujeme a pak se věnujeme Karlovu referátu o Ústeckém kraji. V matematice si napíšeme krátkou pětiminutovku. ,,A ne, že jí odfláknete bando, nemyslete si, že když už jste jednou přijati, že už máte veget.“ To si raději ani neopovažujeme myslet. V literatuře vyloženě pohoda, měli jsme od češtinářky slíbeno, že nám pustí Babičku a to taky splnila, takže se musíme zvedat a přesunout se do přírodopisu. V tělocviku si pinkneme volejbal kluci proti holkám, teď už jen zbývá přežít dvě hodiny výtvary a ty přežijeme. Dostaneme ve dvou hodinách namalovat podmořský svět. No takže jeden velký veget.
,,Co podnikneme s načatým večerem?“ zajímá Filipa, sotva vypadneme z budovy ZŠ Hradiště. ,,Nevím jak vy dva ale já musím domů. Hlídat Dana,“ vzdychne Jana. ,,Báro?“ otočí se tedy Filip na mě. ,,Nevím. Co navrhuješ?“
,,Sjet se vykoupat?“
,,To nemůžu,“ povzdechnu. ,,Aha,“ pokývne Filip na srozuměnou hlavou. ,,Asi půjdu domů. A budu se dívat na důchodce zahrádkáře,“ řehtá se. Ale má pravdu, zahrádkářská kolonie kde Filip bydlí se hemží samými kolchozníky a on je mezi nimi. Úžasná podívaná, jak se pěstuje mrkev, karfiol, celer, kapusta, salát. ,,Přiuč se, kdo ví kdy to budeš potřebovat,“ řehtám se. ,,Báro!“ ožene se po mě se smíchem.
,,Báro, skoč nakoupit,“ zavolá na mě táta od plotny. ,,Já?“
,,Je tu snad jiná Bára?“
,,Ne.“
,,Tak nech těch blbých otázek. Vezmi si tašku a peněženku.“
,,Co mám koupit?“
,,Olej, nějakou ramu nebo něco a vejce.“
,,Dobře. Co kuchtíš dobrého?“
,,Udělám k večeři bramboráky.“ Předem se olíznu a vyrazím do ulic.
,,Dobrý den,“ pozdravím v krámku na náměstí. Do Alberta se hnát nebudu. ,,Dobrý den Barborko, copak to bude?“ Pani Turková, je Janina mamka, takže mě zná víc než dobře, vždyť jsem u nich pomalu pečená vařená a u Rýsů jakbysmet. ,,Olej, Ramu nebo Floru nemáte?“
,,Máme.“
,,A vejce.“
,,Kolik?“
,,Deset.“ Zaplatím a už se hrnu ven. ,,Nashledanou.“
,,Ahoj Barborko, přijď zase.“
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 16. 1. 2008 17:13)
,,Záviděla jsem ti Rosťu.“ Evě vypadnou oči z důlku. ,,Všichni jste byli stejný,“ vybuchne Eva a uteče.
„Počkej!“ snažím se jí zastavit.
Nedohoním jí. Nejraději bych se neviděl, proč jsem se jí nezastal. Nechci jí ztratit., sedím před naším domem jako oukropeček co čeká na smilování. ,,Rostislave, domů ale fofrem nebo nachladneš.“ Otčím má zase náladu a já taky. Večer před usnutím, si přemítám, proč jsem se Evy nezastal, ona to pro mě udělala. S balvanem na srdci usnu.
Eva sedí zachmuřená na lavičce u parku, přijedu k ní a položím jí ruku na rameno. Eva se otočí a má ve tváři tentýž zachmuřený výraz. ,,Co jsem ti udělal?“ zeptám se tiše a odpovědí je mi ticho. ,,Evičko miláčku, odpověz mi. Jinak ti nebudu moct pomoci.“ Eva sveřepě mlčí, když se k ní natáhnu ucukne a uteče mi. ,,Evo! Počkej, neutíkej. Nechci tě znovu ztratit.“ Ale Eva je jak smyslů zbavená utíká a na silnici se ani nerozhlédne. ,,Evo!“.
Vylétnu do sedu. Proboha, proč se mi poslední dobou zdají takovýhle sny, že by nějaká zašifrovaná zpráva. Už jsem dvakrát viděl jak mojí Evičku něco zabilo. Ať strom nebo teď auto.
V květinářství kde jsem koupil Evě první kytku, koupím i druhou a zajedu na sídliště Východní, kde Eva bydlí. Vyjedu výtahem do třetího patra a zazvoním na zvonek. Otevře mi asi patnáctiletý kluk. ,,Co chceš?“ otáže se mě. ,,Mohl bys mi prosím zavolat Evu?“
,,Jo. Ségra, je tu nějaký kluk.“
Eva vyleze z kuchyně ve vytahané mikině a odřených džínách i v takovémhle domácím úboru jí to moc sluší ,Ahoj,“ vydechne šokovaně. ,,Ahoj Evo, jak jsi to myslela, že jsme všichni stejní?“
,,Pojď dál,“ pozve mě.
,,Tak jak?“
,,Nemyslela jsem to zle promiň. Myslela jsem na všechny ostatní ne na tebe. Můžeš mi to odpustit?“
,,Samozřejmě Evo.“ Obejmu jí a navzdory tomu, že nás její brácha sleduje se políbíme.
KONEC
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 16. 1. 2008 17:00)
Rostislav
Přes prázdniny vybudovali inženýři pro mě pojízdnou plošinku. Ve třídě nás čeká velké vítání. ,,Ahoj Rosťo, jaké byli prázdniny?“
,,Dlouhé a nudné,“ odvětím nepřítomně. ,,Eva tu pro tebe před prázdninami něco nechala,“ oznámí mi třídní a já se div nepřizabiji o práh, jak se snažím být v kabinetu třídní rychle. Kratičková, mi podá balíček. ,,Děkuji,“ usměji se na třídní.
Ve třídě si balíček nedočkavostí rozbalím, vypadne z něj Evina fotka a čtvrtý díl Řeky Bohů na který jsme se s Evou dívali před odjezdem na výlet. Otočím fotku a tak je Eviným typickým Eviným písmem Hodně zdaru v novém školním roce. A hlavně ti přeji hodně lásky s Tvojí věrnou Evou. Jsem dojatý, že ani neskrývám slzy. ,,Rosťo?“ osloví mě Helena. ,,Ty brečíš?“
,,Jen mě něco dojalo.“
,,Chybí ti?“ Jenom přikývnu. ,,Je nám to opravdu líto.“
,,To jste si měli rozmyslet dřív!“ vyjedu po ní.
Třídní nás naštěstí ve škole dlouho nezdržuje. ,,Mám pro tebe ještě jedno překvapení,“ oznámí mi třídní, když se chceme rozprchnout. ,,Kde je?“
,,Před školou,“ oznámí mi třídní tajuplným hlasem.
Rychle sjedu do přízemí. A to překvapení spatřím. Stojí tam v krásných blankytně modrých šatech a rozhlíží se kolem. ,,Evo!“
,,Rosťo!“ přisedne si ke mně. ,,Ahoj Evo,“ zdraví jí, její bývalý spolužáci. ,,Ahoj,“ pozdraví je Eva vytočeně. ,,Jak se ti líbí na obchodce?“ vyzvídám. ,,No tak na každé škole je něco. Ale vypadá to, že tam žádné pomstychtivé holky nebudou.“ V tom ze školy vyběhne Veronika, sotva Evu spatří sklopí hlavu a šourá se na druhou stranu. ,,Zavez mě k ní,“ požádá mě.
,,Verčo,“ zavolá. ,,Evo, je mi to líto.“
,,V pohodě. Ale dodnes nechápu proč jsi mě pomlouvala, celý ty roky ses tvářila jako kamarádka a teď.“
PRINC PRO EVU
(Andel_pane, 15. 1. 2008 18:30)
Eva
Slzy mi tečou samovolně. Nejen díky Rosťově zranění ale i proto, že se mi na téhle škole líbilo a nebýt událostí poledních dní. Byla bych i nadále studentkou tohohle ústavu. ,,Dobrovská Eva,“ vyvolá mě Kratičková. Přijdu si pro výplatní pásku. ,,Blahopřeji Evo, ať se ti na nové škole daří a hodně štěstí.“
,,Děkuji paní profesorko,“ usměji se na ní vděčně.
S Rosťou se navzájem kocháme na naše vysvědčení. Když si pak všichni dojdeme do cukrárny na něco dobrého zavolá si mě Pavla. ,,Nechoď,“ zrazuje mě Rosťa. ,,Ať se rozhodne sama!“ oboří se na Rosťu Pavla.
,,Co ještě chceš?!“ vyjedu po ní. ,,Chtěla bych se ti omluvit a tady jsme se složili na bonboniéru. Tak bych byla ráda, kdybys jí přijala jako omluvu. Pěkný prázdniny,“ popřejí mi. ,,Díky,“ přijdu omluvu a popřeji jim taky pěkné prázdniny.
,,Neotvírej to,“ zrazuje mě Rosťa čekající nějakou recesi. Neposlechnu ho a otevřu jí. Do očí mi vhrknou slzy. Kdepak recese, obrovská bonboniéra mořských plodů z belgické čokolády.
Pomůžu Rosťovi k nim domů. ,,Dobrý den pane Macháček,“ pozdravím Rosťova otce. ,,Kdepak slečno, já jsem Cirhan. Rosťa je můj nevlastní syn.“
,,Tak to promiňte.“
,,Nic se neděje slečno..“
,,Eva Dobrovská.“ Představím se. ,,Heleno, synáček má přítelkyni,“ zavolá pán domu na svou ženu. Paní, které je Rosťa nápadně podobný se přijde podívat. ,,Dobrý den, já jsem Eva Dobrovská,“ představím se. ,,Cirhanová dříve Macháčová,“ představí se aby nedošlo k omylu.
,,Tak ahoj Rosťo, pěkný prázdniny,“ popřeji mu. ,,Díky Evi, tobě taky a v září hodně štěstí a zaskoč se někdy na nás mrknout.“
,,Přijdu.“ Přijdu až budu vědět, že mě návštěva na Soukromém gymnáziu Františka Škroupa nebude bolet.
Potuluji se po ulici a nemám do čeho píchnout. Ani domů se mi nechce. „Evo!“ zastaví mě povědomý hlas. ,,Rosťo?“ otočím se a opravdu Rosťa si to ke mně jede. ,,Mrzí mě, že jsem to u vás zblbla.“
,,Z toho si nic nedělej.“ Sednu si k němu a on mě majetnicky obejme. ,,Škoda jen, že ten čundr nám nevyjde.“
,,To nevadí. Nemusíme být nikde daleko, aby nám spolu bylo fajn,“ ujistím ho. Rosťa se rozjede z kopce, já pištím jak moc se bojím, když si myslím, že to Rosťa neubrzdí, ubrzdíme to. ,,Bála jsi se moc?“
,,Bála,“ přikývnu, Rosťa mě políbí. ,,Omlouvám se.“
,,Nemáš za co.“
,,Ale jo. Nechtěl jsem tě polekat.“
,,To máš jedno,“ usměji se.
Adam na mě zahlédne změnu, ,,Že by láska?“ zeptá se mě. ,,Uhodl,“ mrknu na něj. ,,To já taky,“ přizná se mi. ,,V deváté třídě?“ zašklebím se. ,,Jo proč ne?“
,,Neřeš to. Jak se jmenuje?“
,,Olina a tvůj?“
,,Rosťa,“ přiznám se. Ve vzácných chvílích si s Adamem rozumím.
Prázdniny utečou jako voda a já s malou dušičkou vstupuji do budovy obchodní akademie. Následně klepeme s mamkou na dveře ředitelny. ,,Dobrý den já jsem paní Dobrovská a na konci června jsem tu byla přihlásit dceru.“
,,Ano vzpomínám si. Takže ty jsi Eva?“
,,Ano.“
,,Vaši dceru jsme přidělili do třídy 1.D a tam je třídní Evženie Coufalová.“ Mám co dělat, aby nevyprskla smíchy. To co dorazí do ředitelny, je energická paní. Odvede mě do mé nové třídy.
,,Eva,“ představím se své sousedce. ,,Katka.“ V tu ránu vím, že vím že mám novou kamarádku. K čertu s Veronikou.
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 14. 1. 2008 17:00)
Rostislav
Není nad vlastní postel. Vyspím se do růžova. Do školy se dostavím s předstihem. Když zahlédnu Evu, chci se k ní rozběhnout ale není sama, je s ní jakási paní asi její mamka a míří ke Kratičkové do kabinetu. Co se děje? Že by kvůli tomu výletu?
Eva se do zvonění na první hodinu nedostaví. A když přijde má neutrální výraz. Nesedne si k Veronice ale ke mně. Usměji se na ní ale jen pohodí hlavou. Vzpomenu si na podivný sen. ,,Co se děje?“
,,Končím Rosťo.“
,,Tady?“
,,Jo tady na škole.“
,,Kvůli tomu?“
,,Jo.“
,,Kam půjdeš?“
,,Buď na učeliště nebo na obchodku.“
,,Chápu tě. Mě by to taky nebylo příjemné. Nezmění se nic mezi námi nebo jo?“
,,Kromě školy? Ne nic. Miluji Tě Rosťo a děkuji za všechno.“
Courám se ze školy jako o pohřbu. To těm parchantům nikdy nezapomenu. Zrovna přecházím ulici, když se do silnice vjede auto a srazí mě. V tu chvíli ztratím vědomí.
Probudím se až v nemocnici. ,,Jste Rostislav Macháček?“
,,Ano.“
,,Jak se cítíte?“
,,Cítím se fajn.“ Usnu a když se probudím, slyším doktora, jak říká sestře. ,,Chudák kluk všechno má před sebou a dopadne takhle.“
,,Bude na vozíčku?“
,,Obávám se, že ano. Mluvil jsem s jeho rodiči přijedou se na něj podívat.“
Doktor nelhal. Skončím na vozíčku. Otčím mi to potvrdil. ,,Je mi to líto chlapče.“ Teď nevím co je horší, jestli to že už nikdy neuvidím Evu nebo to ,že je ze mě mrzák. Zabořím hlavu do polštáře a vykážu naše z pokoje. Mamka jen pokrčí rameny. Adélka mě pohladí po vlasech na tu jedinou se usměji.
Zrovna když se vrátím z oběda, kdosi klepne na dveře mého pokoje. ,,Dále,“ dovnitř vejde Eva, oči má zarudlé. ,,Evičko, neplakej prosím,“ prosím jí. ,,Ach Rosťo,“ přejde ke mně a já jí obejmu. ,,Je mi to líto a to všechno kvůli mně.“
,,To neříkej ty můj blázínku,“ posadím si jí na nohy. ,,Měl jsem se rozhlédnout.“ Políbíme se. ,,Budeš mě vůbec ještě chtít?“
,,Co to povídáš? Chtěla bych tě i kdyby ti ty nohy amputovali. Se vším ti pomůžu.“
Eva mi pomůže dostal se do parku kde mě veze a oba si povídáme. ,,Už jsi vystěhovaná?“
,,Už ano. Dneska, ještě zítra si dojdu pro vysvědčení. Už mi drží místo v prváku na obchodní akademii.“
,,Jsem rád Evi, že ti to vyšlo.“
,,Neboj. Všechno dobře dopadne.“ Ujistí mě a já jí chci věřit.
Pro vysvědčení si dojedu. Nikdo až na třídní a Evu neví jak to se mnou je. Takže, když s Evou vjedeme do třídy. Eva má sklené oči, je to její poslední den na téhle škole. ,,Rosťo,“ vyjekne Pavla. ,,Co se ti stalo?“ všichni se k mojí lavici nahrnou. Podívám se na Evu, ta mi stiskne rameno. Nadechnu se. ,,Srazilo mě auto.“ Všichni mě litují, jak si všimnu Evy, té stékají slzy po tváři. Když do třídy nakráčí třídní v krásných šatech všichni zatajíme dech. Je to tady. Okamžik na který jsme všichni čekali.
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 13. 1. 2008 15:36)
Eva
Když vejdu do chatky, zdá se že holky spí. Tak se převleču do teplákovou na spaní a zalehnu. Zavřu oči a chci, aby se mi zdálo něco pěkného. Než to však stihnu položí mi kdosi ruku na pusu. Když se otočím zjistím že je to Pavla. ,,Co blbneš?“ zahuhlám se zacpanou pusu. ,,To má být pomsta Evičko.“ Vyděsím se a zpanikařím. Vždyť oni jsou všichni proti mně a Rosťa je daleko, chci křičet ale vtom mi Kuba zaváže pusu, chci se bránit ale Vojta mi zaváže ruce za záda a Hynek s Filipem mě vynesou do studené noci. Jsou jako křováci, plíží se pomalu.
Když mě donesou na mítinku, kterou si vybrali, funí jak lokomotivy. ,,Franto, ta váží nejmíň metrák.“
,,Nefuň a dělej. Za co myslíš, že vás Pavla platila? Za blbý řeči? Ne, za pořádnou práci a tu jste odvedli. Libore.“ Libor mě přiváže ke stromu a nechají mě mému osudu. Když odběhnou, pokusím se sundat si roubík a zavolat si o pomoc. To se mi sice povede. ,,Pomoc! Pomoc!“ křičím div nesípu. Pak to vzdám, a potichu se rozbrečím. Zkazili mi výlet magoři. Pokud se odtud dostanu, požádám mamku o přestup na jinou školu. Sice to bude bolet, přijdu totiž o Rosťu ale pořád lepší než s těmihle magory, kteří umí jenom ubližovat.
Probudí mě až falešné zpívání a psí štěkání. „Pomoc! Pomoc!“ Muž mě asi zaslechne protože jsou za chvilku u mě. ,,Děvče, nešťastné. Kdopak ti to udělal?“
,,Spolužáci, nepřenesli přes srdce, že je někdo lepší než oni. A kamarádky neunesly to, že si nový spolužák vybral zrovna mě.“ Vysvětlím, zatímco mě hajný rozvazuje. ,,Kde bydlíte. Támhle za lesem v tom prvním kempu.“
,,Pojď dovedu tě tam.“
Samozřejmě, že v kempu zavládla panika. A ti magoři, hrají že nic neví. ,,Evo!“ vykřikne radostí Rosťa a obejme mě. ,,Kde máte profesory?“
,,Támhle v té budově,“ odpoví Rosťa. ,,Co se stalo?“
,,Měl jsi pravdu.“
,,Oni ti ublížili?“
,,Jo, počkali si až zalezu do postele a pak mě odvlekli do lesa.“ Rozbrečím se. ,,Neplač už je dobře.“
Pavla a spol koukají jak puky. ,,Pavlo, Františko a vy ostatní můžete nám to nějak vysvětlit?“ Moji a Rosťovi spolužáci skloní hlavu ale nic neřeknou.. ,,S jedničkami z chování nepočítejte ani jeden,“ zahřmí třídní,. ,,Běžte si sbalit.“ Nikdo se k ničemu nemá. ,,Všichni! Balíme s těmihle už žádný výlet podnikat nebudu. ,,Dobrovská, pojďte se mnou.“ Rosťa se na mě povzbudivě usměje a já cupitám za třídní.
,,Dobrovská, přemýšlela jste co dál?“
,,No s nimi ve třídě už být nechci. Nejraději bych někam přestoupila, pokud mi to mamka povolí.“
,,Pokud jí řekneme jak to bylo určitě uzná, že na naší škole už být Evo, nemůžeš. Takže ať se za mnou zítra zastaví a domluvíme se co dál.“ Přikývnu a jdu si sbalit.
Sbalím si ale se svými zaječími úmysly se Rosťovi nesvěřím. Vydáme se na autobus. Všichni zdrchaný a nejvíc asi učitelé a Pavla se zbytkem třídy. Já pořádně vyděšená a Rosťa mě utěšuje. Nalodíme se do autobusu, nikdo se nebavíme až je to řidiči divné, vždyť jsme byli tak veselý, když jsme odjížděli ale teď se toho tolik stalo.
Div se nerozbrečím, když se s Rosťou loučím nechci mu říct, že se uvidíme ještě dva dny a bude konec. Teda pro mě na tomhle gymplu s Rosťou snad ne.
Sotva se doploužím oznámím mamce, že se má zítra dostavit do školy. ,,Cos provedla?“ zděsí se. ,,Já nic. Ale mě ublížili.“
,,Kdo?“
,,Spolužáci.“ Mamka se v tom víc nepárá. Je jí jasné, že se to dozví zítra ve škole
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 12. 1. 2008 15:18)
Večer u táboráku nespustím z těch třech podvodnic oči, nejen z nich. Sleduji celou třídu a Evu si držím majetnicky kolem krku. Pan profesor Holý uhodí do strun a my veselými hlasy zapějeme Panenku, Kdyby tady byla taková panenka, Mongomery, Babičku Marry, Buráky a spoustu dalších. Buřty krásně voní, až se sliny sbíhají. ,,Pozor Rosťo, budeš ho mít černý,“ směje se Eva. ,,A ty taky,“ oplatím jí a Eva sfoukne hořící klacík a s úsměvem se do buřtu zakousneme. Tudíž si na jídlo dají pauzu i profesoři, když nás nekompromisně zaženou v jedenáct do postelí, šouráme se a sotva jim zmizíme z dohledu, zapadneme s Evou do křovíčka. ,,Mám úplný absťák,“ svěřím se jí. ,,Já taky, seděli jsme vedle sebe a přitom jsme nic dělat nemohli, bylo to hrozné.“ Nedočkavě se políbíme. Ani jeden netušíme, že nás sleduje Veronika, Máša, Saša, Jakub, Hynek a Filip. ,,Jsi moc krásná, jiná než všechny holky co jsem kdy potkal. Na sportovním gymplu byly sice taky pěkné holky. Třeba Šárka, Lenka, Julie a spousty jiných ale ty jsi jiná. Většina holek kdyby vypadala jako ty by měla mindrák ale ty ne. Jsi skvělá.“ Eva ale mlčí, položí mi prst na pusu a nedočkavě mě políbí, vezmu jí ruku a položím jí na kalhoty. ,,Páni,“ zasměje se. ,,Ještě se směj tomu co jsi se mnou udělala, teď se dostanu do postele kdo ví kdy.“
,,On spadne neboj,“ ujistí mě a políbíme se. Nevydržím to a zajedu jí rukou pod mikinu a následně pod tričko, nenechá se dvakrát pobízet a oplatí mi stejně. Kdyby nepraskla větvička zůstali bychom tam asi do rána, ještě se narozloučenou políbíme a odebereme se do svých chatiček.
Když přijdu do chatky, kluci už mají půlnoc. Teda já si to myslím ale realita je jiná. Něco se chystá a já nevím co, protože se propadnu do říše snů.
,,Evičko, počkej.“ Nepočká utíká mi a směje se přitom, když jí chytím políbím jí. Vzápětí si oba všimneme černého mraku. A schováme se stohu sena. Chci jí znovu políbit ale ona se nenechá. A vyběhne ze stohu. Všimnu si ze stohu jak běží ke stromu v okamžiku, když stojí pod ním do stromu uhodí a strom se zlomí a spadne na Evu. Rychle vyběhnu ze stohu a běžím ke stromu. Odtáhnu větev, která na Evu spadla. ,,Nééé!!!“ Vyletím do lesu, pohledem na mobil zjistím, že není ani půlnoc a že to byl jenom sen. Znovu usnu a tenhle hrůzný sen už se mi nevrátí.
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 12. 1. 2008 15:18)
Rostislav
Nakonec se neubytuji ani s Evou, Veronikou, Jitkou a Denisou ale s těmi debily Jakubem, Tomášem, Erikem a Hynkem. Ještě, že Eva bydlí hned naproti, sotva si vybalíme, hned se sejdeme u ohniště, jelikož jsme dojeli skoro k večeru. No k večeru ve čtyři odpoledne. Třídní nám rozkáže, abychom došli nasbírat nějaké dřevo. Já s Evou, Veronikou a Sašou se toho ochotně ujmeme. Zatímco já s Evou se od těch třech hned odpojíme a začneme se líbat, ty dvě poodejdou dál.
Pak začneme sbírat dřevo, v jednu se Evě ztratím a to co uvidím a uslyším mi vezme dech. ,,Ta Eva, je pěkná kráva,“ říká totiž Veronika, myslel jsem že jsou kamarádky. ,,To mi povídej Verčo, kdo ví jak se jí povedlo klofnout Rosťu,“ souhlasí s ní Saša. ,,Uhranula ho,“ přidá se Máša se kterou se v lese potkaly. ,,Buď ho uhranula nebo je milý Rosťa kretén, když nevidí co je zač,“ pokračuje Verča. ,,Musíme s ní něco udělat,“ napadne Mášu. ,,A co?“ zajímají se Veronika se Sašou. ,,Nebojte už jsem to domluvila s ostatními. Musíme počkat až nebudou spolu.“ Na víc už nečekám a uháním za Evou.
,,Evo! Evo!“ křičím po celém lese. ,,Co je?“ ozve se za mnou. ,,Tady jsi. Už jsem se bál.“
,,Proč ses bál?“ nechápe. ,,Veronika, Saša a Máša tebe i mě pomlouvaly a něco chystají.“
,,Veronika mě pomlouvala jsi si jistý, že jsi neviděl někoho jiného?“
,,Ne byla to Veronika.“ Eva se sveze do mechu. ,,A já jí věřila celé ty roky co se známe a teď tohle.“ Přijdu k ní a obejmu jí. ,,Důležité je, abych si tě teď pohlídal, protože pokud něco chystají, zajisté půjdou po tobě a ne po mě.“
,,Bojím se Rosťo,“ podívá se mi do očí. ,,Neboj jsem s tebou a vždycky budu.“
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 11. 1. 2008 15:45)
Než se strhne rvačka vkročí do třídy Rorýs. ,,Co je to tady? Macháček, Holubová, Novák po škole všichni tři. Tohle skoro dospělý jedinci nedělají.“
,,Ale oni nadávali Evě,“ ozve se Rosťa. ,,To je pravda,“ přikývnu a Veronika se ke přidá. ,,Kdo vám nadával Dobrovská?“
,,Celá třída kromě Rosti a Veroniky.“ A máte to i s úroky, zašklebím se. ,,To si vyřiďte mezi sebou a rvát se nám tady nebudete. K tabuli Jandák.“ Marek se zvedne a už vysvětluje Rorýsovi Newtonův zákon. ,,Díky,“ otočím se na Rosťu.
,,To nestojí za řeč,“ ujistí mě.
Stojím před otevřenou skříní a přemítám co si do tašky ještě nacpat. ,,Kam že to jedete?“
,,Do Věstonic, tam budeme mít základnu a odtamtud budeme podnikat hvězdicovité výlety,“ odpovím Adamovi. Nakonec si něco sbalím. A jdu spát.
Ráno mi naši do boční kapsy batohu strčí cosi. Výborně od obou pětistovku. Rosťa mě vyzvedne a oba se vydáme ke škole. ,,Zapomněla jsem ti poděkovat tenkrát za tu růži. Děkuji.“
,,To nestojí za řeč Evo, udělal jsem to rád. Zaujala jsi mě hned na první pohled.“ Trošku zčervenám. ,,Nemusíš se červenat. Jsi lepší než Pavla nebo Franta.“
U školy se už to všechno houfuje. Je tu i Veronika. ,,Ahoj Verčo,“ pozdravíme jí oba. ,,Ahoj Evo a Rosťo, těšíte se? Já moc,“ svěří se nám. ,,To my taky viď Evčo,“ přikývnu. To už se sem ale přižene třídní a začne dělat prezentaci, jelikož už jsme všichni. Ve chvíli kdy přemítám s kým si sednu je vyvolané moje jméno, zahlaholím zvučné Zde a. ,,Co takhle si jít sednou na zadní pětku?“ napadne Veroniku. ,,A myslíš, že si k nám třem někdo přisedne?“
,,Bude muset. Místa jsou tak akorát.“
Opravdu obsadíme zadní pětku sotva to uvidí Pavla s Frantou hned si k nám jsou přisednout. ,,Ahoj můžeme?“ No tyhle dvě mi tu chyběly, pomyslím si. Pokrčíme rameny což si holky vezmou jako souhlas a přicpou se k nám. ,,Rosťo, jak se těšíš?“ začne se vyptávat Pavla. ,,Moc,“ odpoví. ,,Co kdybychom si my tři zažádali o stejnou chatku?“ flirtuje s ním Pavla. ,,No to víš že jo,“ ujistí jí Rosťa ironicky. ,,Ale no tak Rostíku, nesmíš být hned takový na svou pusinku Pavlínku nebo bude smutná.“ Ta holka není normální, ona ho balí. ,,To je mi líto, že bude Pavlínka smutná,“ opáčí Rosťa a já se cítím pod psa. ,,Tak co s tím uděláš?“
,,Nic. Jelikož anorektičky nejsou můj typ,“ setře jí Rosťa. ,,Hroši jo?“ posmívá se Franta. ,,Gustavová,“ pojďte se s Holubovou posadit, tady za nás,“ usměje se na ně třídní a mě se uleví. ,,Nikdo si tě dobírat nebude to ti slibuji.“
,,Už se bála, že jí podlehneš.“
,,Takový vychrtlině. Nikdy. Miluji Tě Evičko.“
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 11. 1. 2008 15:44)
Eva
S úsměvem vklouznu do Rosťovi náruče. ,,Ahoj Rosťo, nemohla jsem se tě dočkat.“
,,Já taky ne. Navíc jsem se probudil šíleně brzy, zdá se mi podivný sen. Byl jsem zkoušený z angličtiny dostal jsem za pět a všichni i ty jste se mi smáli.“
,,Já bych se ti nikdy nesmála Rosťo nikdy,“ ujistím ho a políbím ho.
Rosťa se zkoušením z angličtiny nelhal Toman ho vytáhne na začátku hodiny, stisknu mu povzbudivě ruku, když se pak vrátí do lavice s dvojkou je navýsost spokojený, když je pak zkoušená Pavla odnese se do lavice trojku a Rosťu obviní o přestávce šprtem. ,,Nech ho být Pavlušo,“ zařvu na ní. ,,Hrošice brání borce třídy. No to je gol!“ Podívám se na Rosťu a ten Pavle opravdu jednu střihne. ,,Teď jsi chlap?“ osopí se na něj Franta. ,,Jo. Nikdo Evě nebude nadávat.“
,,Jé mě to došlo,“ uvědomí si Jakub. ,,Rostík se nám zamiloval.“
,,Do koho?“ nechápe Franta. ,,Do mě?“ hádá milně Pavla. ,,Kdepak Pavlínko, do Evy.“ Všem vypadnou oči důlku. ,,Ty ses zbláznil. Co na tom tlusťochovi vidíš?“ Bum. Hynek dostal druhou.
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 10. 1. 2008 15:41)
Vylezu ze svého úkrytu. ,,Ahoj Evo,“ ta prudce otočí. ,,Ahoj Rosťo,“ usměje se a já jí obejmu. ,,Já..,“ začne ale já jí umlčím. ,,Neříkej nic Evičko, pokud někdo z našich spolužáků bude mít řeči, přísahám, že jim rozbiji hubu. Nikdo mi na tebe nesáhne ani ručně ani slovně. Slibuji.“
,,Děkuji,“ řekne mi trošku na měkko. ,,Nemáš vůbec zač Evo.“ Obejmu jí a oba se políbíme. Já jsem v tom až po uši. Miluji jí a vždycky budu. Jsem její princ a ona je moje víla a víly jsou potřeba chránit.
,,Kde jsi byl tak dlouho?!“ osopí se na mě otčím. ,,Venku, ujel mi autobus,“ odvětím v klidu ,,Tak já tady čekám tři hodiny než se synáček uráčí přijít ze školy.“ Jo kdyby ze školy ale od holky. ,,Nejsem tvůj syn,“ vyjedu po něm. ,,No to nejsi, můj syn by na mě nebyl drzý. Jsi celý po svém biologickém otci.“ Po svém biologickém otci jsem zdědil pouze jméno a příjmení. Ing. Macháček mou matku pouze oplodnil, vzal si jí a když mi byli tři tak se rozvedli. Máti si pak našla Emila Cirhana a po něm je Cirhanová a já zůstanu Mácháčkem nadosmrti. Abych nebyl takové budižkničemu vezmu jejich roční Adélu na procházku v kočárku a vida koho nepotkám Pavlu s Frantou. ,,Ahoj holky,“ pozdravím je. ,,Ahoj Rostíku, kam ses vydal?“
,,Na procházku se ségrou a kam vy?“
,,Lovit,“ zamrká Franta.,,Tak příjemný lov a ahoj zítra ve škole,“ rozloučím se s nimi a beru nohy na ramena domů. A já bloud myslel, že jsou z Hradiště a taky že jsou, ony přijely lovit mě a ne kluky. Mají smůlu já upsal své srdce Evě a nikdy jí nezklamu. Ani kdyby si Pavla s Frantou umanuly že mě dostanou.
Mamka mě za mojí aktivitu pochválí zatím co otčím hudrá, že nedělám nic pořádného. Ale dělám jak jsem zjistil angličtinář Toman si vybírá lidičky na zkoušení, podle toho jak mu padnou do oka. Minule byl Jenda, mám neblahé tušení, že zítra půjdu, tak se zavřu s knížkou a sešitem v pokoji, abych se něco naučil.
,,Macháček,“ vyvolá mě angličtinář. Odhodlaně se zvednu a dojdu k tabuli. Eva na mě visí pohledem, stejně jako Pavla, Franta má naštěstí němčinu stejně jako Veronika. ¨,,Tome, dojdi nakupit kilo rajčat, tři kila brambor a tři banány. Prosím Rosťo překládejte.“ Potím se toho víc než v tělocviku jak se snažím vypotit ze sebe kloudnou odpověď. ,,,Tak Rosťo co bude?“ snaží se mě vyprovokovat angličtinář k nějaké akci. ,,Pavlo,“ vyvolá jí tedy Toman. ,,Tom..“ Pavla se zarazí. ,,Tak bude stačit jen to množství Jirásková.“
,,A kilo of tomatoes, three kilo of potatoes and three bananas.“ Nejraději bych se zahrabal, jak jsem mohl být tak blbý. ,,Macháček sedněte si, máte za pět.“ Třída vybuchne smích, směje se dokonce i Eva. Trhnutím se probudím, uf to byl debilní sen. Blbost. Eva, ta by se mi nikdy nesmála i když by mi to mohla oplatit ale ne ona není mstivá. Rychle se obleču, nasnídám se a fofruji na autobus, abych se v šatně mohl potkat se svou Evou a vida, k něčemu mi to bylo. Už na mě v šatně čeká.
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 10. 1. 2008 15:40)
Rostislav
Celou obědovou pauzu sedím v lavici jak magor, koukám nepřítomně na tabuli a přemítám si svůj rozhovor s Evou.
Sotva zazvoní na konec školy vypálím do nejbližšího květinářství. ,,Dobrý den, já bych chtěl jednu růži.“ Prodavačka mi jí ochotně prodá a já fofruji na sídliště, kde bydlí Eva, dobíhám tam ve chvíli, kdy ona přichází do své ulice. Rychle vyfofruji do třetího patra, položím růži i s omluvou na rohožku a vyběhnu do čtvrtého patra, jelikož do přízemí bych to nestihl. Eva, vyjede smutně výtahem do třetího patra, když spatří růži, rozhlédne se a vezme jí do ruky do oka jí praští papírek k ní přivázaný. Evo, promiň byl jsem vůl. Ale teď jsem si uvědomil, že to co k tobě cítím není nenávist ale láska. Miluji Tě Evo. R. Eva se rozhlédne, čeká asi nějakou recesi načež zavolá. ,,Rosťo, vylez prosím. Jestli tu ještě jsi.“ Jo vyšlo to.
PRINC PRO EVU
(Andel_Pane, 9. 1. 2008 17:20)
Všechno je tak lákavé promýšlím si to už cestou ze školy. Nejvíc by mě lákala ta Pálava, na Pernštejnu jsem byla ještě se základkou a Vranov nad Dyjí je kousek. Když to takhle předložím mamce, ta s Pálavou též souhlasí, takže když se nás druhý den třídní ptá co jsme si vybrali. Jednoznačně vítězí Pálava. Dokonce i Rosťa byl pro Pálavu ale co je mi do něj do debila jednoho, jenom posmívat se umí, nic jiného.
Když jde většina třídy na kouřovou jak se familiárně nazývá každá přestávka, kterou někteří tráví na cigaretě. Zůstanu ve třídě sama, jelikož Veronika ráno přinesla omluvenku jelikož si potřebuje oskočit k lékaři, do třídy vejde Rosťa, je mi volný jak triko na tělocvik
,,Evo, budeš se na mě dlouho zlobit?“Snaží se, to musím uznat. ,,Rosťo, já se nezlobím na tebe ale na sebe.“
,,Proč na sebe?“ nechápe. ,,Tak se podívej jak vypadám a pochopíš.“
,,Nevím co máš na mysli.“
,,Ale víš.“
,,Pokud myslíš to, že jsi trošku při těle to přece vůbec nevadí.“
,,Mě to nevadí ale jsem terčem posměchu a ty ses k nim ochotně přidal přitom tělocviku.“
,,Evo, co blázníš? Nechtěl jsem ale ta atmosféra mě strhla.“ Do očí mi vhrknou slzy a vypálím ze třídy jak kulový blesk.
DOTEKY LÁSKY
(Andel_Pane, 23. 1. 2008 16:00)